Archiv štítku: latvia

Pivo v Estonsku a Lotyšsku

v Pühaste Kelder

Pobaltské státy sice nemají tak slavnou pivní tradici jako Česko, přesto stojí za to vyrazit do Estonska nebo Lotyšska a objevovat tamní pivní svět. Nejde přitom jen o proslulý baltic porter. Historicky se pivo v této oblasti vařilo hlavně na menších hospodářstvích a statcích. Sovětská okupace ale tenhle přirozený vývoj téměř zlikvidovala a po dlouhou dobu převládala produkce velkých pivovarů vařící jednotvárná piva pro masy. Po obnovení nezávislosti se ovšem tamní pivovarníci znovu vracejí ke kořenům, což vede k širokému a dynamickému rozvoji tamního řemeslného pivovarnictví.

Õlu1

výroční smrkovo-heřmánkovo-jalovcový ejl od estonského Tankeru

Estonská pivní scéna vzkvétá a mezi větším množstvím minipivovarů vynikají zejména dva.
Prvním z nich je Põhjala. Tento slavný pivovar sídlí v Tallinnu a jeho stylový taproom a pivovar v bývalé průmyslové čtvrti Noblessner u pobřeží si nesmíte nechat ujít. Põhjala je proslulá především svými tmavými pivy – imperiální stouty a baltickými portery dozrávajícími v dřevěných sudech. Jejich pivo se vyváží do celého světa, sám jsem na něj narazil i v Japonsku. Nic ale nepřekoná zážitek ochutnat ho přímo u zdroje.
Druhým špičkovým pivovarem je Pühaste z Tartu. V centru města mají stylový bar, nacházející se v historické budově s hezkým sklepním prostorem. Pühaste nabízí široký a kvalitní výběr různých stylů a podobně jako u jejich tallinnských sousedů tu největší slávu sklízí silná, tmavá piva.

Alus2

Lotyšsko není jen Ãrpus

Lotyšská craft beer scéna se v posledních letech také slušně rozvíjí. Velmi známým je pivovar Ārpus, který si získal jméno hlavně svými smoothie soury a špičkovými NEIPA. Bohužel Ārpus nemá vlastní taproom, a jejich piva lze ochutnat v Rize například v pizzerii FTD Pizza. Pokud už v hlavním městě budete, vyplatí se to navštívit, ale myslím si, že by si takový pivovar zasloužil vlastní výčep věnovaný pivu a ne pizze.
Ale v Rize najdete i pivovary s vlastními hospodami. Za pozornost stojí Labietis, který nabízí velmi zajímavou škálu piv: od farmhouse ejlů a piv s přídavkem místních bylin a ovocem až po historické styly, jako je například braggot. V dnešní záplavě nachmelených ejlů jde o příjemné osvěžení.
Mým osobním favoritem je však Nurme. Jejich piva jsou možná o něco klasičtější než od Labietisu, ale i oni experimentují s lokálními surovinami. Za zmínku stojí například jejich gose Gaumarjos s rajčaty, koriandrem, česnekem a kořením chmeli suneli, které je inspirováno gruzínskou kuchyní.

Macro?

supermarketový porter

I když jsem v Estonsku a Lotyšsku strávil nějaký čas, ke zkoušení produkce tamních velkých pivovarů jsem se téměř nedostal. Důvodem je široká a kvalitní nabídka řemeslných piv v místních supermarketech, zejména v Estonsku. I když podobný trend v poslední době dorazil i do Česka, vzpomínám si, jak jsem byl v šoku, když jsem před lety poprvé viděl nabídku piv v běžném estonském supermarketu mimo Tallinn. Bez problémů tam pořídíte piva od Põhjala či Pühaste a řady dalších minipivovarů. Podobně je tomu i v Lotyšsku, kde lze taky pořídit za příjemně nízké ceny kvalitní baltské portery.

lotyšsko-estonský collab s výhledem na Tallin
  1. õlu (estonsky) [ˈɤ.lu] — „pivo“ ↩︎
  2. alus (lotyšsky) [ˈa.lus] — „pivo“ ↩︎

Baltic Coastal Trail, Latvia

Co? Část Baltic Coastal Trail, z Jūrmaly do Liepāji, Lotyšsko
Kolik? 300+ km
Kdy? Září 2024

Na konci léta jsem odletěl z Prahy do Rigy, kde jsem přespal, a ráno vyrazil vlakem z hlavního nádraží k pobřeží, odkud jsem začal svou cestu po části Baltic Coastal Trail. Jak název napovídá, jde o pobřežní trail, takže odpadají starosti s navigací – člověk jde prostě podél moře. První den jsem procházel mezi lidmi, kteří si užívali hezké počasí na pláži, ale další dny už lidské populace rychle ubývalo. V druhé části trasy jsem už skoro nikoho nepotkával. Dokonce jsem na jednom 50km úseku nenarazil na žádného člověka – společnost mi dělala jen losí rodinka, kterou vyplašila liška.

Původně jsem plánoval po celou dobu kempovat volně po cestě, jak jsem byl zvyklej z cesty před dvěma lety, když jsem šel opačným směrem po Baltic Forest Trail. I když je divoké kempování možné, nejsou tu free kempy s přístřešky a záchody jako v lesích. Nakonec jsem to tedy vyřešil tak, že jsem střídal – jeden den v placeném kempu, které jsou po cestě v přilehlých vesnicích, a druhý den divočina u pláže nebo v lese.

Trasu jsem si rozdělil na dvě části, s odpočinkovým dnem v polovině cesty ve Ventspils, což je jediné větší město na celé trase. Teoreticky by se dalo skoro celou dobu jít po nekonečné písečné pláži, ale občas jsem musel zabočit pár kilometrů do vnitrozemí pro doplnění zásob. A někdy jsem slunečnou pláž vyměnil za cestu v přilehlém lese, kde byl příjemný stín.

Na cestu jsem měl deset dní, včetně pauzy ve Ventspils. Nakonec jsem ale poslední den a půl musel přeskočit autobusem kvůli špatnému počasí a nedostatečnému vybavení na déšť.

Po příjezdu do Liepāji jsem strávil ve městě tři dny, prozkoumal bývalou sovětskou vojenskou základnu Karosta, dal jsem si místní pivo a brzy ráno vyrazil vlakem přes vnitrozemí zpět do Rigy. Cestou jsem se zastavil v Jelgavě, prošel si město a posnídal v místním minipivovaru, než jsem pokračoval dál do Rigy. Tam jsem přespal a druhý den letěl zpátky do Prahy.

I když jsem prošel jen krátkej úsek Baltic Coastal Trail, výpravu jsem si maximálně užil. Znovu jsem si potvrdil že mi mnohem víc sedí pobřeží než lesy, a jednou bych rád zkusil další části Baltskýho Pobřežního Trailu.

Ranní (a jedinej) vlakovej spoj Liepaja – Riga