Archiv pro měsíc: Červenec 2020

Europe

Centrální : Tour de Bohemia Beer
[🇨🇿]

  • pěšky se stanem po Čechách; prostě tři-pé; památky, příroda a pivo

Jižní : This is Sparta!
[🇦🇹🇸🇮🇭🇷🇧🇦🇲🇪🇦🇱🇬🇷🇲🇰🇽🇰🇷🇸🇭🇺🇸🇰]

  • na kole na jih, podél Jadranu, do Sparty v Řecku a pak se vrátit domů, trošku vzdálen od pobřeží, přes Srbsko a Maďarsko

Severní : Severní Vítr
[🇵🇱🇱🇹🇱🇻🇪🇪🇫🇮🇸🇪🇳🇴🇩🇰🇩🇪]

  • stopem přes Polsko do Pobaltí, z něj do Skandinávie a domů přes Dánsko

Východní : Divokej Východ
[🇨🇿🇸🇰🇺🇦🇲🇩🇬🇪🇦🇲]

  • pěšky po Československý severní hranici na Podkarpatskou Rus, pokračovat k Černýmu Moři a přes něj do Gruzie a Arménie

Západní : Na Konec Světa
[🇩🇪🇨🇭🇫🇷🇪🇸🇵🇹]

  • z mojí rodný vesnice až na Konec Světa; pěšky po poutnický trase do Santiago de Compostela a z něj pokračovat do Cabo da Roca v Portugalsku

Bonus : Island
[🇮🇸]

  • hiking na Islandu

Info : Tour de Dream

Tour de Dream je seznam cest a míst, které bych v budoucnu rád procestoval. Není to seznam úkolů – něco co chci bezpodmínečně zažít všechno a odškrtávat si jak v nákupním seznamu, místa kde jsem byl a stresovat se naopak tím, kde ještě ne.
A není to ani soupis nesplnitelných přání a vzdálených snů, o kterých si můžu nechat jen zdát.
Je to něco mezi; prostě nápady kam a jak bych chtěl cestovat. Každá jednotlivá cesta z tohohle seznamu by byla celoživotním zážitkem – takže i kdybych si odfajfkoval jako splněnou jen jednu jedinou, nemohu být zklamanej – ale, lákají mě všechny.

The Way of Light’houses, Shikoku, Japan

Napsat komentář
  • Jak? pěšky
  • Kolik? cca 1250km, dva měsíce
  • Kdy? mezi dubnem a červnem 2020
  • Kudy? po jižním pobřeží Šikoku a pak na Mt. Ishizuchi
  • Za kolik? denní náklady cca ¥1250 / $12

Původně jsem měl v plánu buddhistickou pouť Shikoku88; cestu s více jak tisíciletou tradicí, po osm a osmdesáti chrámech na japonským ostrově Šikoku, ale nakonec, z různých důvodů, jsem se rozhodl jít svou vlastní cestou.

Začal jsem na nejvýchodnějším bodu ostrova – majáku Kamoda a pokračoval na západ podél pobřeží, prošel okolo nejjižnějšího bodu – majáku Ashizuri, až jsem se dostal k nejzápadnějšímu bodu – majáku Sadamisaki. Dál na západ už to nešlo, ale já nechtěl končit a tak jsem zahnul do vnitrozemí a putoval směrem k nejvyšší hoře ostrova – Mt. Ishizuchi. Po výstupu jsem se ještě pár dní toulal po severním pobřeží a pak svou cestu ukončil.

První tři týdny jsem šel offline a prvních tisíc kilometrů bez alkoholu. Na začátku cesty jsem vykouřil svou poslední cigaretu a od tý doby jsem bývalý kuřák. Nejčastěji jsem spal v šintoistických svatyních nebo ve stanu; v lesích, na plážích nebo v parcích. Ale taky jsem spal na rozhlednách, altánech, vlakový a autobusový zastávce, dálničním odpočívadle, v opuštěný kavárně, opuštěným kulturáku, ve skladu, v dělostřelecký jeskyni, v horský boudě a na chodbě veřejných záchodů.

Za nocleh jsem platil jen jednou – dobrovolný příspěvek v horský boudě, jinak moje výdaje byli z většiny jen na jídlo; snídaně a večeře jsem si vařil sám. Cestou jsem se třikrát stavil v onsenu, jinak jsem se myl v oceánu, řekách, na veřejných toaletách a nebo v parcích u venkovního zdroje vody.

Fotky z týhle cesty jsou (a ještě nějaký přibudou) k nalezení pod tagem the way of light a cestovní deník, který jsem si během cesty vedl, je tady.

před šintoistickou svatyní