Archiv štítku: bike

Rok v Japonsku

2000km pěšky & 2500km na kole

Pěšky

Po jarní pouťi na Shikoku, jsem chtěl v chození pokračovat na Hokkaidó, ale po několika dnech, jsem zjistil že Shikoku nejde nahradit. Hokkaidó ma hezkou přírodu, zajímavý místa, ale všechno je to spojený frekventovanýma silnicema – nic pro pěší. Došel jsem z Otaru do Wakkanai a odtamtud jsem odjel na ostrovy Rebun a Rishiri. Po týdenim chození v ráji jménem Rebun, jsem se definitivně rozhodnul, že dál už ani krok. Po návratu zpět do Wakkanai, jsem se chtěl dostat na poloostrov Širetoko (v jazyce Ainu, původních obyvatel Japonska; „Konec Světa“). Dopravil jsem se tam nakonec kombinací autobusu, vlaku, stopu a pár dní po svejch. Vylezl jsem na tamní nejvyšší bod Mt. Rausu, ochutnal jsem medvědí maso a odjel autobusem do Saporra.

takhle se člověk tváří, když stráví posledních 18 let chozením po Japonsku

Na kole

Kolo jsem si koupil v Sapporu, původně jsem uvažoval, že si pořídím, jako zodpovědný člověk, nějaký mírně jetý bicykl vhodný na delší trasy, no nakonec to dopadlo tak, že jsem si koupil skládačku značky Jeep a rozhod se, že na ni dojedu z Hokkaida na Okinawu. Se šesti stupňovou přehazovačkou to šlo do kopců z tuha, navíc ani moc nebrzdila (resp. na začátku cesty špatně, ke konci už vůbec) takže i sjezdy byli zajímavý – ale byla to prostě sranda.

můj Jeep

Měl jsem už dost kempů a chtěl jsem využít nově nabitý volnosti v podobě toho, že nejsem omezen počtem kilometrů který jsem schopen ujít, ale kolik jich jsem schopen ujet (btw. to je troj až čtyřnásobek), takže hned první noc jsem strávil na gauči v autobusový zastávce a dál jsem spal kde se dalo prostě; v hamace u veřejných záchodů na pláži, v šatně v lese u horkýho pramene, v opuštěný dřevěný boudě u lesa… kdekoli.

hamaka u pláže
gauč na zastávce

Začátek na Hokaidu byl fajn, občas to bylo složitější; velký kopce, deštivý počasí, frekventovaný silnice – ale byla to fajn jízda. Když jsem přeplul na trajektu na Honshu, ze začátku to ještě šlo, ale když jsem potom začal projíždět nekonečným, nudným, šedivým a depresivním předměstím – nejdelší úsek měl dost přes 100km, tak mě chuť do další cesty začala opouštět a já začal pochybovat o svém cíli na Okinawě. Pak jsem dojel do Kjóta a tejden si odpočinul, už jsem tušil že na Okinawu nedojedu. Potom jsem pokračoval přes Naru na Shikoku, stavil se zpátky na farmě – a bylo jasno, že dál nejedu.

kempovaní na ostrově Kamomejima

Pracovně

Moji pracovní část svýho work&travel pobytu jsem odpracoval na jedný farmě v prefektuře Tokushima na Shikoku. Celkově jsem tam strávil čtyři měsíce – rozdělený do tří částí; viděl jsem jak to na farmě vypadá na začátku sezóny, uprostřed i na konci – a trochu tak zjistil, jak funguje a jak to vypadá na farmě podle one straw revolution. Naučil jsem se několik japosnkejch slovíček, říct dánsky dobrý ráno, vyhrál jsem kvalitně obsazený mezinarodní turnaj v badmintonu a poznal spoustu zajimavejch lidí. …a po Vánocích, jsem s tydením stopoverem v Sendai, odletěl na Okinawu.

západ slunce z Broken Bridge

Tour de Vietnam

…z Danangu do Hanoje…

  • jak? na kole
  • kolik? cca 1.oookm, 26 dní
  • kdy? prosinec/leden 2018/19
  • kudy? Danang – Chan May – Hue – Dong Ha – Dong Hoi – Phong Nha – Trung Hoá – Vu Quang – Anh Son – Xuan Hoa – Cam Thuy – Hop Tien – My Duc – Hanoi

Kolo jsem koupil v Danangu za 3.5 milionu dongů, nechal jsem přidělat nosič na batoh a vyjel na Sever, do Hanoje. Hned za Danangem je jedna z nejznámějších silnic ve Vietnamu – Hai Van Pass alias Průsmyk mraků. V Top Gearu si to tady Jeremy Clarkson hodně pochvaloval. Asi v polovině stoupání do kopce, jsem si uvědomil, že všichni kdo si tu cestu tak oblíbili jí jeli pravděpodobně na motorce a ne na kole. Ke všemu dost pršelo a tak nebylo nic vidět, ale i tak to byl pěknej vejšlap a sjezd dolů byl parádní.

Po první etapě jsem zakotvil v jednom rodinným penzionu na pláži Chan May a čekal až přestane pršet – trvalo to tejden. Nebyl jsem tu poprvý, byl jsem tu i minulou zimu a shodou okolností taky furt pršelo.
Do Hue a do Dong Ha jsem jel po klidný pobřežní silnici QL49B. Pak už následovala Ho Chi Minh Road QL15, po který jsem dojel až do Hanoje. Kromě Hai Van Passu je po cestě ještě jeden kopec, za Phong Nha, jinak celou dobu byla mírně zvlněná rovina. Ho Chi Minh Road vede pěknou krajinou, sem tam je nějaká vesnice s možností občerstvení, pěknej asfalt, minimální provoz… …prostě cyklistickej ráj! Překvapilo mě proto, že jsem za celou cestu potkal jen dva jiný cyklo-turisty.

Vietnamská doprava je známá jako chaotická a taky nebezpečná, ale na trase kterou jsem jel, jsem se cejtil úplně v pohodě a bezpečně. Jediný nebezpečí po cestě byli psi, čím víc na sever, tím víc psů. Psi nemají rádi cyklisty a ti z Vietnamu nejsou výjimkou. Když potkáte osamocenýho psa, tak jen zaštěká a ani se nerozeběhne. Pokud jsou dva, už se navzájem trochu hecujou a většinou už se rozeběhnou, ale nejsou moc motivovaný a člověk je s trochou úsilí snadno setřese. Ale tři jsou už malá smečka a tam začíná problém a velká smečka = vetší problém. Já potkal takovouhle vetší smečku jednou, bylo to víc jak deset psů a měl jsem je pár pernejch minut v patách. Takže hafani po cestě jsou překážka, ale ne nepřekonatelná. Když člověk zachová chladnou hlavu a rychle šlape, tak jim ujede a nic se mu nestane. Zato hlasitý nadávání v češtině se moc neosvědčilo a mými pronásledovateli bylo naprosto ignorováno.

V průběhu cesty jsem spával v tzv. Nhà Nghỉ, kterejch jsou po celým Vietnamu spousty. Jsou to takový levný rodinný hotely. Stojí většinou 2oo tisíc dongů za noc a člověk má pokoj sám pro sebe,postel a sprchu.
Ani jídlo po cestě není problém, v každý vesnici se najde nějakej krámek kde se prodává něco k snědku, většinou nějaký phở, občas bánh mì; to byla moje mesíční dieta; nudlová polívka, bageta a pivo v plechovce. Projel jsem dvě pivní pásma, ze středovietnamskýho Bia Huda do severního Bia Hanoi (a Huda je lepší).

Na cestě jsem měl jednu poruchu a to že mi prasknul nosič, ale pár svárů to spravilo. Taky jsem si dvakrát po cestě nechal dofouknout duše a to bylo vše. V Hanoji jsem se s kolem rozloučil a prodal ho za polovinu nákupní ceny.