Archiv štítku: taiwan

Pivo na Taiwanu

Historie a Současnost

orosenej Classic od Taiwan Beer

Na Formose se nepije jen čaj, ale i pivo – průměrný thajwanec vypije ročně zhruba 35 litrů zlatavého moku. Historie pivovarnictví na Taiwanu sahá do období japonské kolonizace ostrova. Japonci, kteří vládli ostrovu od roku 1895 do roku 1945, postavili první pivovar v roce 1919 a přivezli technologii z Havaje. Po skončení druhé světové války a odchodu Japonců převzali kontrolu nad ostrovem noví vládci z pevninské Číny, kteří pivní průmysl zestátnili. Vznikl monopolní pivovar známý jako Taiwan Beer. Tento pivovar začal využívat pro výrobu piva místní rýži Ponlai, což mu dalo charakteristickou chuť. Postupně se stal symbolem taiwanského pivovarnictví a i po otevření trhu a zrušení státního monopolu v roce 2002 zůstává Taiwan Beer dominantním hráčem na trhu.
A jaký vlastně Taiwan Beer je? Je to klasický rýžový ležák s jemnou chutí. Když je dobře vychlazený, pije se v tropickým horku nebo při nočních gurmánských hodech na proslavených night marketech naprosto skvěle. Možná ničím nepřekvapí, ale určitě ani neurazí – rozhodně spolehlivá volba!

Taiwan Beer kousek od Taipei101

Konbini Craft Magic

Nejzajímavější částí místní pivní scény je bezesporu craft, a jeho široká dostupnost v sítích obchodů jako 7-Eleven nebo Family Mart. Třeba v Japonsku najdete v těchto obchodech převážně mainstreamová piva, na Taiwanu mají konbini výrazně lepší nabídku. I když nejste v Taipei a jste daleko od ruchu pivních barů, stále si můžete dát kvalitní pivo.

Tour de beer in Taipei

Pokud jde o minipivovary a pivní bary, není překvapení, že to hlavní se odehrává v Taipei. Svůj pivní průzkum jsem začal v Taihu Brewing, které má ve městě několik poboček. Já navštívil Driftwood, stylovou hospodu s příjemným posezením u baru. Jejich nabídka je celkem pestrá, ale nejvíce mi v paměti utkvěl Ale s guavou a místním oolongem – dokonalá kombinace, vyladěné pivo, bohužel s lehce nepříjemným sladkým dozvukem, který způsobilo přidání cukru. Trochu zkažená dokonalost. Cena? Kolem 300kč za pivo, což je dost. Protože to byla moje první pivní zastávka, trochu jsem se bál, že je to pro Taipei standartní cena, ale později jsem zjistil, že i v hlavním městě to patří spíše k dražším podnikům. Přesto návštěva rozhodně stojí za to – spousta dobrých piv a příjemná atmosféra.

Imperial Berliner Weisse w/ pomegranate, elderberry and peach


Druhou zastávkou byl Jim&Dad’s Taproom, kde sice není tak široká nabídka, ale piva byla neméně zajímavá a cenově přívětivější – pod 200kč, což je obvyklá cenu craftu v Taipei. Stylový prostor a přátelská obsluha byly příjemným bonusem. Nicméně můj nejoblíbenější podnik, který se během mého pobytu stal mojí základnou, byl 23 Brewing Company. Takhle přesně by měl brewpub vypadat – velký bar, profesionální obsluha, kvalitní hudební playlist a různorodá kvalitní piva. Nikdy se mi nestalo, že bych tam měl špatný pivo, a to jsem jich tam vyzkoušel hodně. Rád vzpomínám na okurkový sour a hlavně na jejich Tea Ale – nejlepší čajové pivo, které jsem kdy měl. Neuvěřitelně čistá chuť čaje v dokonalé harmonii s pivem.

Jim & Dad’s Taproom


Nakonec musím zmínit Beer Rush, kde najdete piva od různých místních minipivovarů, ale také zajímavá řemeslná piva z Austrálie. Určitě stojí za prozkoumání. A pokud vás v Taipei přepadne chuť na nějakou exotiku, stačí si zajít do Divadla na čepovanou Plzeň a třeba guláš s knedlíkem.

Neipa Hipsters dont drink! ve 23 Brew Co

Za branami hlavního města

Mimo Taipei jsem byl v Zhang Men Brewery v jejich domovské hospodě v Kaohsiungu. Mají také pobočku v Taipei, ale ta v Kaohsiungu má parádní výhled na přístav plný jachet. Tam jsem ochutnal mimo jiné Black IPA a bylo to nejlepší pivo tohoto stylu, které jsem kdy měl. Předtím jsem si myslel, že Black IPA nemůže fungovat, ale opak je pravdou – skvělá záležitost.

Nejlepší Black IPA co jsem kdy měl


Dále jsem navštívil i několik dalších minipivovarů, ale upřímně, žádný z nich nedosahoval úrovně těch v hlavním městě. Takže moje rada? Projeďte si tenhle krásný ostrov, třeba na kole, a po cestě zkoušejte craft beer v konbini, nebo si večer na night marketu dejte Taiwan Beer. A až budete v Taipei, určitě si udělejte tour de beer po místních skvělých barech a vyzkoušejte to nejlepší co taiwanská pivní scéna nabízí; různé čajové ejly a piva s místím ovocem, jako jsou durian, kumquat, guava nebo třeba liči.

Na kole v Taiwanu

Začátek cesty: pěšky?

Původně jsem měl v plánu obejít celý ostrov podél pobřeží pěšky, ale po třech dnech jsem to vzdal a usoudil, že tahle země není pro pěší, a pro wild camping už vůbec ne. Vyrazil jsem z poslední zastávky MHD v Taipei podél severního pobřeží, kolem nejsevernějšího bodu Taiwanu, a došel jsem do Keelungu.

Zádrhely na cestě

Prvním problémem na cestě byla hustá doprava, která by sice časem polevila, jakmile bych se vzdálil od hlavního města, ale zásadní problém byla nemožnost volně kempovat – prostě nebylo kde. Když už místo bylo, třeba nějaké odpočívadlo s veřejnými záchody, bylo tam zakázáno stanovat. Takže první noc jsem spal na kraji menšího města u pláže v dlouho opuštěné budově a druhou noc jsem strávil ve stanu, který jsem si postavil na kopci nad silnicí, na dřevěné vyhlídce.

Hualien: kolo?

Když jsem dorazil do Keelungu, koupil jsem si lístek na vlak do Hualienu a rozhodl se promyslet další postup tam. V Hualienu jsem strávil pár dní, jeden den jsem se vydal pěšky podél pobřeží a přenocoval ve stanu na pláži. Nakonec jsem se rozhodl vrátit do Hualienu a pokračovat na kole. Kolo jsem si půjčil v síti půjčoven Giant, které jsou rozmístěny po celé zemi a po dohodě lze kolo vrátit na jiné jejich pobočce. Nabízejí kvalitní kola za přijatelné ceny, která jsou udržovaná a dobře vybavená na cestu kolem ostrova.

Cesta kolem ostrova na kole

přibližná trasa

Vydal jsem se den po zemětřesení v Hualienu podél pobřeží na jih. Původně jsem chtěl dojet až na úplný jih a pak se vrátit přes vnitrozemí zpět, přes hory a jednu z nejvýše položených cyklotras na světě – Wuling Pass, dosahující nadmořské výšky 3275 metrů, vedoucí národním parkem Taroko. Bohužel zemětřesení způsobilo sesuvy půdy a celý národní park byl na neurčito uzavřen, takže jsem zvolil alternativní cestu. Po dosažení nejjižnějšího bodu ostrova jsem jel po západním pobřeží zpět na sever a dojel jsem do Kaohsiungu, kde začíná městská část a civilizace. Tam jsem svou cyklistickou projížďku ukončil a dál pokračoval po západním pobřeží místním rychlovlakem do Taipei se zastávkou v Tainanu.

中道 (Zhōng dào)1

Původně jsem chtěl pokračovat se stanováním i na kole. První noc se mi to povedlo v placeném kempu s horkými prameny a možností nákupu vychlazeného piva, což je ideální kombinace po celém dni stráveném na kole. Nakonec jsem však tuto myšlenku vzdal a během cesty využíval penziony, což se na Taiwanu ukázalo jako ta správná volba. Co se týká stravování, většinu času jsem se spoléhal na konbini jako 7-Eleven a Family Mart. I když to nejsou žádné kulinářské orgie, bylo to plně dostačující a komfortní.

můj typický oběd ve Family Martu

Celkový dojem: Taiwan jako cyklistický ráj

Celkově moje trasa měřila asi 420 km a zabrala mi jeden týden s jedním odpočinkovým dnem. Když porovnám svoje zkušenosti s cyklistikou v Asii, Japonsko se mi zdá jako přeceňované, Vietnam podceňovaný a o Taiwanu se mluví jako o cyklistickém ráji – a já to mohu jen potvrdit. Od výše zmíněných půjčoven kol, přes velmi přátelskou infrastrukturu na silnicích pro cyklisty, až po to nejlepší – skvělé výhledy u pobřežních silnic, malých vesnic obklopených rýžovými políčky, kopcovitý terén v džungli, kde jsou všude motýli a sem tam jsou slyšet řvoucí opice, a mezitím po cestě taoistické a buddhistické chrámy. Kdybych jezdil v pohodlí domova na kole ve virtuální realitě, Taiwan by bylo mé preferované prostředí. Taiwan tedy mohu jen doporučit a sám mám v úmyslu se tam v budoucnu vrátit a projet další části ostrova.

výhled z malé lesní asfaltky na hlavní silnici v údolí.
pobřežní silnice
  1. Tento termín znamená „Střední cesta“ a v buddhismu označuje koncept vyváženého života mezi extrémy. Střední cesta je cesta k moudrosti, morálce a meditaci, která se vyhýbá jak přílišnému asketismu, tak nadměrnému požitkářství. Podle vzoru „kolik třešní, tolik višní“ bych to přeložil jako „Zlatá střední cesta“ . ↩︎