Začátkem jara 2024 jsem se vydal do Japonska na dálkový trek Michinoku Coastal Trail, který vede podél severovýchodního pobřeží ostrova Honšú. Slovo Michinoku by se dalo přeložit jako „na konci cesty“ – a přesně tak to tam působí. Trasa vede regionem Tóhoku, to zahrnuje prefektury Fukušima, Mijagi, Iwate a Aomori – jedny z nejméně turisticky navštěvovaných oblastí v Japonsku. Kombinace pobřežního trailu, autentickýho venkova a možnost vyhnout se overtourismu, který v posledních letech Japonsko zasáhl, pro mě zněla jako ideální volba.
Jel jsem z Asunciónu přes Buenos Aires a Montevideo do Patagonie a po cestě navštěvoval pivovary – a pil pivo. Jak v týhle části světa vypadá pivovarnictví? Lze tam najít dobrý pivo? Nebo vzpomíná českej člověk se slzou v oku na orosenej lahváč Gambáče?
Pobaltské státy sice nemají tak slavnou pivní tradici jako Česko, přesto stojí za to vyrazit do Estonska nebo Lotyšska a objevovat tamní pivní svět. Nejde přitom jen o proslulý baltic porter. Historicky se pivo v této oblasti vařilo hlavně na menších hospodářstvích a statcích. Sovětská okupace ale tenhle přirozený vývoj téměř zlikvidovala a po dlouhou dobu převládala produkce velkých pivovarů vařící jednotvárná piva pro masy. Po obnovení nezávislosti se ovšem tamní pivovarníci znovu vracejí ke kořenům, což vede k širokému a dynamickému rozvoji tamního řemeslného pivovarnictví.
výroční smrkovo-heřmánkovo-jalovcový ejl od estonského Tankeru
Estonská pivní scéna vzkvétá a mezi větším množstvím minipivovarů vynikají zejména dva. Prvním z nich je Põhjala. Tento slavný pivovar sídlí v Tallinnu a jeho stylový taproom a pivovar v bývalé průmyslové čtvrti Noblessner u pobřeží si nesmíte nechat ujít. Põhjala je proslulá především svými tmavými pivy – imperiální stouty a baltickými portery dozrávajícími v dřevěných sudech. Jejich pivo se vyváží do celého světa, sám jsem na něj narazil i v Japonsku. Nic ale nepřekoná zážitek ochutnat ho přímo u zdroje. Druhým špičkovým pivovarem je Pühaste z Tartu. V centru města mají stylový bar, nacházející se v historické budově s hezkým sklepním prostorem. Pühaste nabízí široký a kvalitní výběr různých stylů a podobně jako u jejich tallinnských sousedů tu největší slávu sklízí silná, tmavá piva.
Lotyšská craft beer scéna se v posledních letech také slušně rozvíjí. Velmi známým je pivovar Ārpus, který si získal jméno hlavně svými smoothie soury a špičkovými NEIPA. Bohužel Ārpus nemá vlastní taproom, a jejich piva lze ochutnat v Rize například v pizzerii FTD Pizza. Pokud už v hlavním městě budete, vyplatí se to navštívit, ale myslím si, že by si takový pivovar zasloužil vlastní výčep věnovaný pivu a ne pizze. Ale v Rize najdete i pivovary s vlastními hospodami. Za pozornost stojí Labietis, který nabízí velmi zajímavou škálu piv: od farmhouse ejlů a piv s přídavkem místních bylin a ovocem až po historické styly, jako je například braggot. V dnešní záplavě nachmelených ejlů jde o příjemné osvěžení. Mým osobním favoritem je však Nurme. Jejich piva jsou možná o něco klasičtější než od Labietisu, ale i oni experimentují s lokálními surovinami. Za zmínku stojí například jejich gose Gaumarjos s rajčaty, koriandrem, česnekem a kořením chmeli suneli, které je inspirováno gruzínskou kuchyní.
Macro?
supermarketový porter
I když jsem v Estonsku a Lotyšsku strávil nějaký čas, ke zkoušení produkce tamních velkých pivovarů jsem se téměř nedostal. Důvodem je široká a kvalitní nabídka řemeslných piv v místních supermarketech, zejména v Estonsku. I když podobný trend v poslední době dorazil i do Česka, vzpomínám si, jak jsem byl v šoku, když jsem před lety poprvé viděl nabídku piv v běžném estonském supermarketu mimo Tallinn. Bez problémů tam pořídíte piva od Põhjala či Pühaste a řady dalších minipivovarů. Podobně je tomu i v Lotyšsku, kde lze taky pořídit za příjemně nízké ceny kvalitní baltské portery.
Co? Část Baltic Coastal Trail, z Jūrmaly do Liepāji, Lotyšsko Kolik? 300+ km Kdy? Září 2024
Na konci léta jsem odletěl z Prahy do Rigy, kde jsem přespal, a ráno vyrazil vlakem z hlavního nádraží k pobřeží, odkud jsem začal svou cestu po části Baltic Coastal Trail. Jak název napovídá, jde o pobřežní trail, takže odpadají starosti s navigací – člověk jde prostě podél moře. První den jsem procházel mezi lidmi, kteří si užívali hezké počasí na pláži, ale další dny už lidské populace rychle ubývalo. V druhé části trasy jsem už skoro nikoho nepotkával. Dokonce jsem na jednom 50km úseku nenarazil na žádného člověka – společnost mi dělala jen losí rodinka, kterou vyplašila liška.
Původně jsem plánoval po celou dobu kempovat volně po cestě, jak jsem byl zvyklej z cesty před dvěma lety, když jsem šel opačným směrem po Baltic Forest Trail. I když je divoké kempování možné, nejsou tu free kempy s přístřešky a záchody jako v lesích. Nakonec jsem to tedy vyřešil tak, že jsem střídal – jeden den v placeném kempu, které jsou po cestě v přilehlých vesnicích, a druhý den divočina u pláže nebo v lese.
Trasu jsem si rozdělil na dvě části, s odpočinkovým dnem v polovině cesty ve Ventspils, což je jediné větší město na celé trase. Teoreticky by se dalo skoro celou dobu jít po nekonečné písečné pláži, ale občas jsem musel zabočit pár kilometrů do vnitrozemí pro doplnění zásob. A někdy jsem slunečnou pláž vyměnil za cestu v přilehlém lese, kde byl příjemný stín.
Na cestu jsem měl deset dní, včetně pauzy ve Ventspils. Nakonec jsem ale poslední den a půl musel přeskočit autobusem kvůli špatnému počasí a nedostatečnému vybavení na déšť.
Po příjezdu do Liepāji jsem strávil ve městě tři dny, prozkoumal bývalou sovětskou vojenskou základnu Karosta, dal jsem si místní pivo a brzy ráno vyrazil vlakem přes vnitrozemí zpět do Rigy. Cestou jsem se zastavil v Jelgavě, prošel si město a posnídal v místním minipivovaru, než jsem pokračoval dál do Rigy. Tam jsem přespal a druhý den letěl zpátky do Prahy.
I když jsem prošel jen krátkej úsek Baltic Coastal Trail, výpravu jsem si maximálně užil. Znovu jsem si potvrdil že mi mnohem víc sedí pobřeží než lesy, a jednou bych rád zkusil další části Baltskýho Pobřežního Trailu.
Na Formose se nepije jen čaj, ale i pivo – průměrný thajwanec vypije ročně zhruba 35 litrů zlatavého moku. Historie pivovarnictví na Taiwanu sahá do období japonské kolonizace ostrova. Japonci, kteří vládli ostrovu od roku 1895 do roku 1945, postavili první pivovar v roce 1919 a přivezli technologii z Havaje. Po skončení druhé světové války a odchodu Japonců převzali kontrolu nad ostrovem noví vládci z pevninské Číny, kteří pivní průmysl zestátnili. Vznikl monopolní pivovar známý jako Taiwan Beer. Tento pivovar začal využívat pro výrobu piva místní rýži Ponlai, což mu dalo charakteristickou chuť. Postupně se stal symbolem taiwanského pivovarnictví a i po otevření trhu a zrušení státního monopolu v roce 2002 zůstává Taiwan Beer dominantním hráčem na trhu. A jaký vlastně Taiwan Beer je? Je to klasický rýžový ležák s jemnou chutí. Když je dobře vychlazený, pije se v tropickým horku nebo při nočních gurmánských hodech na proslavených night marketech naprosto skvěle. Možná ničím nepřekvapí, ale určitě ani neurazí – rozhodně spolehlivá volba!
Taiwan Beer kousek od Taipei101
Konbini Craft Magic
Nejzajímavější částí místní pivní scény je bezesporu craft, a jeho široká dostupnost v sítích obchodů jako 7-Eleven nebo Family Mart. Třeba v Japonsku najdete v těchto obchodech převážně mainstreamová piva, na Taiwanu mají konbini výrazně lepší nabídku. I když nejste v Taipei a jste daleko od ruchu pivních barů, stále si můžete dát kvalitní pivo.
extra mléčnej milkshakerajčatovo švestkový Goseblack tea ale
Tour de beer in Taipei
Pokud jde o minipivovary a pivní bary, není překvapení, že to hlavní se odehrává v Taipei. Svůj pivní průzkum jsem začal v Taihu Brewing, které má ve městě několik poboček. Já navštívil Driftwood, stylovou hospodu s příjemným posezením u baru. Jejich nabídka je celkem pestrá, ale nejvíce mi v paměti utkvěl Ale s guavou a místním oolongem – dokonalá kombinace, vyladěné pivo, bohužel s lehce nepříjemným sladkým dozvukem, který způsobilo přidání cukru. Trochu zkažená dokonalost. Cena? Kolem 300kč za pivo, což je dost. Protože to byla moje první pivní zastávka, trochu jsem se bál, že je to pro Taipei standartní cena, ale později jsem zjistil, že i v hlavním městě to patří spíše k dražším podnikům. Přesto návštěva rozhodně stojí za to – spousta dobrých piv a příjemná atmosféra.
Imperial Berliner Weisse w/ pomegranate, elderberry and peach
Druhou zastávkou byl Jim&Dad’s Taproom, kde sice není tak široká nabídka, ale piva byla neméně zajímavá a cenově přívětivější – pod 200kč, což je obvyklá cenu craftu v Taipei. Stylový prostor a přátelská obsluha byly příjemným bonusem. Nicméně můj nejoblíbenější podnik, který se během mého pobytu stal mojí základnou, byl 23 Brewing Company. Takhle přesně by měl brewpub vypadat – velký bar, profesionální obsluha, kvalitní hudební playlist a různorodá kvalitní piva. Nikdy se mi nestalo, že bych tam měl špatný pivo, a to jsem jich tam vyzkoušel hodně. Rád vzpomínám na okurkový sour a hlavně na jejich Tea Ale – nejlepší čajové pivo, které jsem kdy měl. Neuvěřitelně čistá chuť čaje v dokonalé harmonii s pivem.
Jim & Dad’s Taproom
Nakonec musím zmínit Beer Rush, kde najdete piva od různých místních minipivovarů, ale také zajímavá řemeslná piva z Austrálie. Určitě stojí za prozkoumání. A pokud vás v Taipei přepadne chuť na nějakou exotiku, stačí si zajít do Divadla na čepovanou Plzeň a třeba guláš s knedlíkem.
Neipa Hipsters dont drink! ve 23 Brew Co
Za branami hlavního města
Mimo Taipei jsem byl v Zhang Men Brewery v jejich domovské hospodě v Kaohsiungu. Mají také pobočku v Taipei, ale ta v Kaohsiungu má parádní výhled na přístav plný jachet. Tam jsem ochutnal mimo jiné Black IPA a bylo to nejlepší pivo tohoto stylu, které jsem kdy měl. Předtím jsem si myslel, že Black IPA nemůže fungovat, ale opak je pravdou – skvělá záležitost.
Nejlepší Black IPA co jsem kdy měl
Dále jsem navštívil i několik dalších minipivovarů, ale upřímně, žádný z nich nedosahoval úrovně těch v hlavním městě. Takže moje rada? Projeďte si tenhle krásný ostrov, třeba na kole, a po cestě zkoušejte craft beer v konbini, nebo si večer na night marketu dejte Taiwan Beer. A až budete v Taipei, určitě si udělejte tour de beer po místních skvělých barech a vyzkoušejte to nejlepší co taiwanská pivní scéna nabízí; různé čajové ejly a piva s místím ovocem, jako jsou durian, kumquat, guava nebo třeba liči.
