Archiv štítku: vietnam

Pivo ve Vietnamu

nově otevřený Heart of Darkness bar v Đà Nẵng

Ačkoliv to může mnohé překvapit, Vietnam má silnou pivní tradici a Vietnamci pivo milují. Pivo se do Vietnamu dostalo během francouzské koloniální vlády. Zajímavý je, že po nástupu komunistů k moci, v rámci výměnné pomoci mezi spřátelenými socialistickými státy, jezdili českoslovenští inženýři stavět pivovary a školit místní sládky. Možná i díky tomuto českému know-how není vietnamské pivo vůbec špatný.

Bia Saigon

Je lídrem vietnamského pivního trhu s dominantním podílem přes 40 %. Pivovar Sabeco, který byl založen v roce 1875 a vyrábí Bia Saigon, byl nedávno zprivatizován a majoritní podíl získala thajská skupina ThaiBev – takže Thajci konečně dělají dobré pivo! Ať už jste v rušném Saigonu nebo v zapadlých koutech Vietnamu, Bia Saigon je téměř vždy k dispozici. Osobně ho považuji nejen za nejlepší místní pivo, ale i za jedno z nejlepších piv produkovaných velkými pivovary v Asii (a Asii co se týče piva dělím na Japonsko a zbytek).

Čekání na vlak u hlaváku v Saigonu

Bia Hanoi

I když je Bia Hanoi až trojkou na místním trhu, jedná se o ikonické pivo, které byste rozhodně měli ochutnat, pokud budete v Hanoji. I když není tak populární jako jeho konkurent ze Saigonu a jeho dostupnost je omezena převážně na sever Vietnamu a hlavní město, jeho význam je nezpochybnitelný. A taky je Bia Hanoi je součástí slavného Obama Combo, což je menu zahrnující bún chả a Bia Hanoi – kombinace, kterou si během své návštěvy v roce 2016 dal bývalý US prezident Barack Obama. A když mohl Barack, měli byste to zkusit taky.

Cheers!

Bia Huda

Ve středním Vietnamu, mimo hlavní proud, se nachází Bia Huda, kterou vlastní dánský Carlsberg a sídlí ve městě Hue. Název Huda odkazuje na HU jako Hue a DA jako Danish. Toto lehký a osvěžující pivo bych přirovnal k nepříliš oblíbenému „europivu“, které může v Česku působit nudně, ale v Asii to považuju spíše za kompliment než za urážku. Pokud navštívíte Vietnam během svátku Tet, zažijete zajímavou akci: každé víčko plechovky skrývá vtipnou loterii s možností vyhrát další plechovku zdarma, až po unci zlata. Osobně jsem vyhrál „pouze“ piva zdarma, ale šance na výhru jsou překvapivě vysoké. Nejednou jsem si k večernímu bazénu koupil čtyři plechovky a pak v noci hledal otevřený obchod, kde mi vymění tři vyhraná víčka za tři piva gratis. Alkohol a hazard v jednom – co víc si přát!

Free beer!

Ti druzí

Dvojkou na trhu je Heineken, který produkuje značky jako Tiger a samozřejmě Heineken. Tyto piva jsou oblíbená nejen u turistů, kteří chtějí pít stejně nudný pivo, na který jsou zvyklí z domova, ale mají fanoušky i mezi místními. Tipoval bych, že v tom hraje roli především marketing a fakt, že „výrobek ze Západu“ má lepší zvuk. Heineken jsem tam nikdy nepil, mám takový pravidlo, že ho piju jen v letadle, když není nic jiného na výběr, nebo v Amsterdamu.

Bia Oi!

Bia Hoi

Pivní fenomén Vietnamu; plastové židličky na ulici, spousta různých jídel a k tomu nejlevnější čepované pivo na světě. Pravda, nízké ceně odpovídá i nižší kvalita, ale o to tu jde až ve druhé řadě – hlavní je zážitek. Sedět uprostřed noci na rušné vietnamské ulici na malé plastové židličce, obklopen místními i turisty, a dlouho do noci pít jedno pivo za druhým. Bia Hoi, v překladu „čerstvé pivo“, stojí litr zhruba 15 Kč a obsah alkoholu je něco málo nad 3 %. Určitě jsem pil lepší piva, ale kultura Bia Hoi je unikátní a doporučuji ji vyzkoušet pivařům i nepivařům

Mango Coconut Sour Milkshake IPA v Hội An

Craft

I Vietnam pomalu zaplavuje vlna řemeslného piva a dají se najít i velmi povedené projekty. Mojí srdcovkou je saigonský Heart of Darkness, který nabízí širokou škálu piv od nachmelenejch ejlů až po barrel-aged imperial stouty. Jejich domovská hospoda v Saigonu je jednoznačně nejlepší pivní bar v celém Vietnamu. Za návštěvu taky stojí 7 Bridges a jejich hospoda v Hoi An. Kromě kvalitní nabídky piv stojí za zmínku i samotné místo – krásná historická budova s příjemným posezením na zahrádce. I v Hanoji lze najít dobrý craft. Nejčastěji jsem chodil do tamní pobočky 7 Bridges, protože je u Tay Ho, kde bydlím, když jsem v Hanoji, ale doporučil bych místní pobočku saigonského Pasteur Street Brewing Company. Jejich Cyclo Stout s kakaovými boby a vietnamskou skořicí a vanilkou je famózní, a když si k tomu dáte Cyclo Stout brownies, beergasm je kompletní. Když dostanu chuť v Hanoji na ne-vietnamské pivo a jídlo, jasnou volbou je Pizza Belga – dokonalá pizza a výběr kvalitních belgických piv.

Pozdní svačina v Heart of Darkness

Najít se dají i další více či méně povedené pivovary. Nejvíc se mi líbí takové rodinné nano brewery, skoro na úrovni o něco větších homebrew projektů, které možná nemají tak kvalitní pivo, ale mají své kouzlo. Třeba takový Bia Nhà Brewhouse v Danangu rozhodně stojí za návštěvu.

Banana/Hazelnut White Pastry Stout na My Khe Beach

Tour de Vietnam

…z Danangu do Hanoje…

  • jak? na kole
  • kolik? cca 1.oookm, 26 dní
  • kdy? prosinec/leden 2018/19
  • kudy? Danang – Chan May – Hue – Dong Ha – Dong Hoi – Phong Nha – Trung Hoá – Vu Quang – Anh Son – Xuan Hoa – Cam Thuy – Hop Tien – My Duc – Hanoi

Kolo jsem koupil v Danangu za 3.5 milionu dongů, nechal jsem přidělat nosič na batoh a vyjel na Sever, do Hanoje. Hned za Danangem je jedna z nejznámějších silnic ve Vietnamu – Hai Van Pass alias Průsmyk mraků. V Top Gearu si to tady Jeremy Clarkson hodně pochvaloval. Asi v polovině stoupání do kopce, jsem si uvědomil, že všichni kdo si tu cestu tak oblíbili jí jeli pravděpodobně na motorce a ne na kole. Ke všemu dost pršelo a tak nebylo nic vidět, ale i tak to byl pěknej vejšlap a sjezd dolů byl parádní.

Po první etapě jsem zakotvil v jednom rodinným penzionu na pláži Chan May a čekal až přestane pršet – trvalo to tejden. Nebyl jsem tu poprvý, byl jsem tu i minulou zimu a shodou okolností taky furt pršelo.
Do Hue a do Dong Ha jsem jel po klidný pobřežní silnici QL49B. Pak už následovala Ho Chi Minh Road QL15, po který jsem dojel až do Hanoje. Kromě Hai Van Passu je po cestě ještě jeden kopec, za Phong Nha, jinak celou dobu byla mírně zvlněná rovina. Ho Chi Minh Road vede pěknou krajinou, sem tam je nějaká vesnice s možností občerstvení, pěknej asfalt, minimální provoz… …prostě cyklistickej ráj! Překvapilo mě proto, že jsem za celou cestu potkal jen dva jiný cyklo-turisty.

Vietnamská doprava je známá jako chaotická a taky nebezpečná, ale na trase kterou jsem jel, jsem se cejtil úplně v pohodě a bezpečně. Jediný nebezpečí po cestě byli psi, čím víc na sever, tím víc psů. Psi nemají rádi cyklisty a ti z Vietnamu nejsou výjimkou. Když potkáte osamocenýho psa, tak jen zaštěká a ani se nerozeběhne. Pokud jsou dva, už se navzájem trochu hecujou a většinou už se rozeběhnou, ale nejsou moc motivovaný a člověk je s trochou úsilí snadno setřese. Ale tři jsou už malá smečka a tam začíná problém a velká smečka = vetší problém. Já potkal takovouhle vetší smečku jednou, bylo to víc jak deset psů a měl jsem je pár pernejch minut v patách. Takže hafani po cestě jsou překážka, ale ne nepřekonatelná. Když člověk zachová chladnou hlavu a rychle šlape, tak jim ujede a nic se mu nestane. Zato hlasitý nadávání v češtině se moc neosvědčilo a mými pronásledovateli bylo naprosto ignorováno.

V průběhu cesty jsem spával v tzv. Nhà Nghỉ, kterejch jsou po celým Vietnamu spousty. Jsou to takový levný rodinný hotely. Stojí většinou 2oo tisíc dongů za noc a člověk má pokoj sám pro sebe,postel a sprchu.
Ani jídlo po cestě není problém, v každý vesnici se najde nějakej krámek kde se prodává něco k snědku, většinou nějaký phở, občas bánh mì; to byla moje mesíční dieta; nudlová polívka, bageta a pivo v plechovce. Projel jsem dvě pivní pásma, ze středovietnamskýho Bia Huda do severního Bia Hanoi (a Huda je lepší).

Na cestě jsem měl jednu poruchu a to že mi prasknul nosič, ale pár svárů to spravilo. Taky jsem si dvakrát po cestě nechal dofouknout duše a to bylo vše. V Hanoji jsem se s kolem rozloučil a prodal ho za polovinu nákupní ceny.