…folding my bike, unfolding the world!

Kuala Lumpur, 15/12/2025

Poslední měsíce jsem strávil na japonským Shikoku, nejdřív jsem šel Shikoku 88 a pak si na dva tejdny půjčil kolo a trochu se projel, slavný Shimanami Kaido a nějaký další místa. Během ježdění jsem si uvědomil, že chci jet na kole dál – a můj původní plán, letět z Japonska do Singapuru a odtamtud jet vlakem do laoskýho Luang Prabang, tam si koupit kolo a projet Laos – změnit tak, že vynechám ten vlak úplně. Jsem v KL, koupil jsem si skládačku, Polygon Urbano 5, a jedu na sever. Na jaře chci bejt zpět v Japonsku.

do Kuala Kubu Bharu, 60 km

Výjezd z Kuala Lumpur nakonec nebyl tak hroznej, vyjížděl jsem časně z rána a za stálýho mrholení jsem dojel do Batu Caves, kde déšť zesílil, a tak jsem to přečkal na vlakový stanici. Ptaly se mě tam na cestu dvě vietnamský turistky, což mě celkem pobavilo. Když se déšť utlumil, vyjel jsem dál a čekalo mě stoupání a chvílema jsem kolo i tlačil. Déšť se pak zas vrátil a celej jsem zmoknul, ale cestou zas uschnul. Ubytoval jsem se v takovejch příjemnejch předělanejch nákladních kontejnerech a je tu bazén, takže si zajdu na večeři a pak si dám bazén a jdu spát.

do Slim River, 55 km

Tak celkem očistec dnes. Večer jsem si pohrával s myšlenkou provést zátěžový test a ujet 140 km do Teluk Intan, ale když jsem ráno v pět vstal a pršelo, tušil jsem, že to dnes asi nevyjde. Ve tmě a v dešti se mi vyjíždět nechtělo, a tak jsem čekal a vyjel až před devátou, to už jen lehce poprchávalo. Ale po chvíli zase začalo pršet, chcalo celej den, víc jak včera. Krom asi 10 km, kdy jsem projížděl vedlejší cestou vedoucí palmovou plantáží, jsem jel převážně po dálnicích a ke konci to bylo celkem o držku a příště radši 30 km objedu, než abych vjel na dálnici. Dost pršelo a už byly všude možně kaluže, nebyla tu žádná krajnice a celkem provoz a ještě dost náklaďáků, jakože nebyl to hezký zážitek.Takže fucking highway a opět celej prochcanej, jediný co mi zvedlo náladu byla dnešní gastronomie; k pozdní snídani jsem zastavil u stánku a dal rýži se vším možným, ke svačině takový hand made Ferrero Rocher. A oběd/večeře vedle hotelu, nejdřív nějaký křupavý kuře s omáčkou sambal, pak malajskou verzi fish and chips a k tomu dvě mangový smoothie s vanilkovou zmrzlinou. A zejtra do Teluk Intan!

do Teluk Intan, 85 km

Ráno netradičně nepršelo, vyjel jsem plnej pozitivní energie a chtěl si dát snídani až po prvních 20 km, ale to se mi vymstilo, protože tam zrovna nic nebylo a zachránily mě až na 35. km alespoň smažený banány a teplý Milo v jednom stánku. Cesta fajn, žádná dálnice, dokonce i úsek na takový neasfaltový cestě, spousta opic a vydrželo nepršet celej den, takže fajn.Ale začala se srát přehazovačka, od začátku nepřehazovala úplně precizně, ale dalo se to, ale během dneška se to začalo dost zhoršovat. Před koncem jsem ještě zaznamenal, že zadní kolo potřebuje dofouknout, takže po příjezdu na hotel jsem odjel do cykloservisu, kde jsem si to nechal seřídit, zároveň vše zkontrolovat, dofouknout – a neplánovaně jsem si koupil novou sedačku, z tý původní tvrdý mě fakt bolí prdel. Vzal jsem gelovou, co není úplně ideální na long distance, ale na tu tvrdou bych si zejtra asi nedokázal sednout. Stála jen 50 ringitů. Uvidím, jak to s ní půjde, tu starou jsem si nechal v záloze.

do Seri Iskandar,60 km

Čekal mě jen kratší úsek, tak jsem vyrazil až po osmý a ještě se hned stavil na vydatnou snídani. Po ránu lehce poprchávalo, ale po chvíli to přešlo a už během dne nepršelo. Cesta celkem monotónní, většinu dne jsem strávil na takový státovce, nebylo to nebezpečný, spíš jen nudný. Až před cílem jsem z ní sjel a projel takový malý vesnice v nějakým pralese, tam to bylo fajn. Dorazil jsem hodinu před check-inem, takže jsem zašel na oběd and that’s all. Btw sedačka lepší, ale ke konci mě bolela prdel i tak.

do Simpang, 95 km

Díky očekávaným kilometrům jsem vyrazil hned z rána na sedmou, pár minut před východem slunce, a ještě že tak. Doteď u mě vzbuzoval respekt déšť, ale až dnes jsem zažil slunečný den – peklo. Už kolem devátý bylo dost nepříjemně. Dal jsem si rychlou snídani, takový ty indický placky a nějaký skopový curry a pak už bych do sebe nic nedostal. Jen jsem doplňoval tekutiny a chladil se nanukama. Kolem poledne jsem začal zvolňovat tempo a dělal kratší i delší pauzy.Každopádně jsem úspěšně dojel a už od rána jsem byl rozhodnut, že si dám zítra první odpočinkový den bez kola.

PS: Poznávám místní faunu dle přejetých mrtvol na silnici, dnes jsem viděl dva velký hady, varana (?), opici (!), kočku a něco jako skunka.

PS2: Celej den jsem projížděl mezi plantážemi ty palmy na olej, co tu pěstují – už i dřívější dny, ale dnes to bylo skoro jen to a navíc i zpracovatelský továrny a tak. Přemýšlel jsem po cestě, co to přineslo místním lidem a na různý místní souvislosti, co mě předtím nikdy nenapadly.

Simpang, zero day

První odpočinkový den se nesl ve znamení naprosto nicnedělání, přes den jsem vyšel jen jednou z mojí klimatizovaný místnosti s výhledem na lotosovou farmu – pro pizzu, co jsem si objednal k obědu. Jinak jsem jen četl, ležel, koukal na natočený videa a tak. Po setmění jsem si došel do nejbližší restaurace a to bylo vše. Už teď můžu říct, že den odpočinku je velmi znát, už jen co se týče hýžďových partií. Když jsem před cestou rozpočítával, kam můžu a jak rychle dojet, říkal jsem si, že pojedu čtyři nebo pět dní a pak den pauza. První dny jsem si říkal, že bych mohl zrychlit, že bych vynechával jen sedmej den – ale když jsem to počítal, nemá to skoro smysl. Při pěti dnech jízdy (80 km/den) na den pauzy ujedu za měsíc 2000 km. Když to zvednu na tempo šest dní jízdy na den volno, tak za měsíc ujedu 2057 km. Je to takový neintuitivní, myslel bych, že rozdíl bude větší.

do Bukit Mertajam, 95 km

Vyjížděl jsem s východem slunce, ale původně jsem chtěl vyjet aspoň o půl hodiny před ním, protože dnes měl bejt obzvlášť horkej den, pocitovka po poledni hlášená na 43 °C. Ale večer jsem usnul později a ráno se mi nechtělo… Den by šel rozdělit na tři úseky, start a konec byly po frekventovaný hlavní silnici a mezi tím byla dlouhá klidná cesta podél rovnýho zavodňovacího kanálu a v jeho okolí převážně rýžový pole a sem tam nějakej barák. Ráno jsem posnídal ovesnou kaši a koupil při výjezdu z města nějakej sendvič, takže jsem vydržel až do skoro poledne a naplánoval si jídlo až v tom největším horku. Nejdřív klimatizovaný KFC a pak dýl odpoledne v jedný kavárně, kde jsem měl skvělý singapurský nudle. Vedro bylo fakt brutální, už jsem vybavenej solí a piju slanou vodu a je to znát – sůl nad zlato! Po příjezdu jsem zašel do místního Decathlonu a koupil si kuklu proti slunci a neodolal jsem a vzal jsem taky cyklokraťasy s tou gelovou výplní – uvidím, jak se osvědčí.

do Teluk Bahang,60 km

Od rána jsem byl takovej zpruzelej a nezlepšilo to, že jsem projížděl přes Butterworth, přes město, přes frekventovaný silnice – nuda a šeď a všude samý auta, bloudění a hledání nájezdů. Pak trajekt na Penang, ten byl dobrej, přijel jsem, nalodil se a vypluli jsme a za pár minut byli na ostrově. Pak jsem koukal do mapy a zaradoval se, že George Town projedu celej cyklostezkou. Šlo ale spíš o chodník a nemít skládačku, bylo by to ještě otravnější, takhle jsem pár km v klidným tempu na chodníku vydržel, ale pak sjel na frekventovanou silnici a namířil na druhou stranu ostrova, do rybářský vesnice, kde mám ubytování. A zejtra volno, nejsem fyzicky vyčerpanej, ale vzhledem k tomu ránu možná psychicky, takže pauza přijde vhod. Taky jsem koukal, že hranice jsou blízko a za pár dní jsem v Thajsku.

Teluk Bahang, zero day

Ostrov Penang mi přišel příhodnej pro den pauzy, původně jsem plánoval si zajet taxíkem do George Townu, trošku se tam projít a zajít na pivo – ale když jsem viděl, že 25 km cesta tam trvá skoro hodinu, tak mě přešla chuť a den jsem strávil v hamace a čet si, navečer jsem se prošel, koupil dva Carlsbergy a šel spát.

Jo a přes den jsem vyměnil sedačku a vrátil tu původní tvrdou. Uvidím jak to s ní bude vypadat s těma cyklo kraťasama.

do Sungai Petani, 65 km

Vyjel jsem za tmy a hezky jsem se projel po ostrově směrem k trajektu, kterej byl oproti cestě sem skoro prázdnej. V Butterworthu jsem si dal vydatnou snídani a jel pomalu dál na sever. Jelo se mi celkem dobře, před Sungai Petani byl na hlavní celkem hustej provoz a silnice byla bez krajnice, ale i tak jsem dojel do hotelu dobře naladěnej.

do Kangar, 120 km

S vědomím, že jsem si naplánoval delší jízdu a vytvoření novýho maxima, tak jsem na nic nečekal a z města jsem vyjel za hluboký tmy. Vzít to víc vnitrozemím, zkrátil bych si to o víc jak 10 km, ale mě lákalo pobřeží a tamní vesnice a městečka jako třeba Yan. Vede tamtudy silnice K1, je to hlavní tah, ale ne dálnice, prostě takovej hlavní spoj tamní oblasti, na hezkejch pár desítek kilometrů jsem z ní uhnul a projížděl po malejch cestách mezi rýžovými poli a vesnicemi – co mě zaujalo hned, co mě praštilo takříkajíc do nosu, bylo to, že tam nemají popelnice a odpad pálí, skoro před každým domem bylo ohniště a sem tam něco doutnalo.

Vyšlo celkem počasí na tenhle zátěžovej test a skoro celej den bylo zataženo a od moře foukal příjemnej vánek. Teplo furt, ale po těch předešlých peklech to bylo příjemný pokles. Takže jsem jel bez kukly na obličej a měl jsem ji jen na čele, aby mi nestejkal pot do očí. Ale když jsem přijel na hotel, zjistil jsem, že jsem pěkně spálenej, tady to slunce praží i když je schovaný za mrakem. Zejtra překročení hranic do Thajska, jsem rád za novou kapitolu, ale nejsem rád za nutnost zjišťování a zařizování různejch věcí. No snad mě pustí a zítra budu v Siamu.

PS: Zastavil mě postarší chlápek a upřímně se zajímal o mojí skládačku, má totiž v plánu na něčem podobným jet do Mekky.

do Padang Besar, 55 km

Tradičně za tmy, vstříc hranicím a Thajsku. Asi hodinu před Thajskem jsem zastavil na snídani a při placení říkám sympatický obsluze, že mi na těch 20 ringitů nemusí vracet, že jsem za chvíli v Thajsku a už je nepotřebuju – zeptala se, kudy jedu, a že jestli přes Wang Kelian, tak ten je zavřenej kvůli sesuvu a musím jet dál k Padang Besar (a vrátila mi ringity nazpátek – asi tu není dýšková kultura). Nepotěšilo mě to, ale nejdřív jsem si říkal, že si zajedu o hodinu dál východně, překročím hranici a pak pojedu zpět k vybranýmu ubytování, co jsem měl za Wang Kelian, jenže pak jsem koukal do mapy, kudy pojedu, a nejde tam jet, je tam nepropustná džungle bez cest a dnes (a pravděpodobně ani později) se tam nedostanu. To mi trochu narušilo plány, ehm. Chvíli jsem si říkal, že překročím hranici a ubytuju se hned někde zkraje Thajska, jenže překročení hranice, hledání novýho ubytování, SIM karta, ATM… Vůbec se mi to nechtělo řešit takhle za běhu a rozhodl jsem se zůstat ještě na noc v malajským bezpečí a další postup si naplánovat odsud. Siam se nekonal.