Začátek cesty: pěšky?

Původně jsem měl v plánu obejít celý ostrov podél pobřeží pěšky, ale po třech dnech jsem to vzdal a usoudil, že tahle země není pro pěší, a pro wild camping už vůbec ne. Vyrazil jsem z poslední zastávky MHD v Taipei podél severního pobřeží, kolem nejsevernějšího bodu Taiwanu, a došel jsem do Keelungu.

Zádrhely na cestě

Prvním problémem na cestě byla hustá doprava, která by sice časem polevila, jakmile bych se vzdálil od hlavního města, ale zásadní problém byla nemožnost volně kempovat – prostě nebylo kde. Když už místo bylo, třeba nějaké odpočívadlo s veřejnými záchody, bylo tam zakázáno stanovat. Takže první noc jsem spal na kraji menšího města u pláže v dlouho opuštěné budově a druhou noc jsem strávil ve stanu, který jsem si postavil na kopci nad silnicí, na dřevěné vyhlídce.

Hualien: kolo?

Když jsem dorazil do Keelungu, koupil jsem si lístek na vlak do Hualienu a rozhodl se promyslet další postup tam. V Hualienu jsem strávil pár dní, jeden den jsem se vydal pěšky podél pobřeží a přenocoval ve stanu na pláži. Nakonec jsem se rozhodl vrátit do Hualienu a pokračovat na kole. Kolo jsem si půjčil v síti půjčoven Giant, které jsou rozmístěny po celé zemi a po dohodě lze kolo vrátit na jiné jejich pobočce. Nabízejí kvalitní kola za přijatelné ceny, která jsou udržovaná a dobře vybavená na cestu kolem ostrova.

Cesta kolem ostrova na kole

Vydal jsem se den po zemětřesení v Hualienu podél pobřeží na jih. Původně jsem chtěl dojet až na úplný jih a pak se vrátit přes vnitrozemí zpět, přes hory a jednu z nejvýše položených cyklotras na světě – Wuling Pass, dosahující nadmořské výšky 3275 metrů, vedoucí národním parkem Taroko. Bohužel zemětřesení způsobilo sesuvy půdy a celý národní park byl na neurčito uzavřen, takže jsem zvolil alternativní cestu. Po dosažení nejjižnějšího bodu ostrova jsem jel po západním pobřeží zpět na sever a dojel jsem do Kaohsiungu, kde začíná městská část a civilizace. Tam jsem svou cyklistickou projížďku ukončil a dál pokračoval po západním pobřeží místním rychlovlakem do Taipei se zastávkou v Tainanu.

中道 (Zhōng dào)¹

Původně jsem chtěl pokračovat se stanováním i na kole. První noc se mi to povedlo v placeném kempu s horkými prameny a možností nákupu vychlazeného piva, což je ideální kombinace po celém dni stráveném na kole. Nakonec jsem však tuto myšlenku vzdal a během cesty využíval penziony, což se na Taiwanu ukázalo jako ta správná volba. Co se týká stravování, většinu času jsem se spoléhal na konbini jako 7-Eleven a Family Mart. I když to nejsou žádné kulinářské orgie, bylo to plně dostačující a komfortní.

Celkový dojem: Taiwan jako cyklistický ráj

Celkově moje trasa měřila asi 420 km a zabrala mi jeden týden s jedním odpočinkovým dnem. Když porovnám svoje zkušenosti s cyklistikou v Asii, Japonsko se mi zdá jako přeceňované, Vietnam podceňovaný a o Taiwanu se mluví jako o cyklistickém ráji – a já to mohu jen potvrdit. Od výše zmíněných půjčoven kol, přes velmi přátelskou infrastrukturu na silnicích pro cyklisty, až po to nejlepší – skvělé výhledy u pobřežních silnic, malých vesnic obklopených rýžovými políčky, kopcovitý terén v džungli, kde jsou všude motýli a sem tam jsou slyšet řvoucí opice, a mezitím po cestě taoistické a buddhistické chrámy. Kdybych jezdil v pohodlí domova na kole ve virtuální realitě, Taiwan by bylo mé preferované prostředí. Taiwan tedy mohu jen doporučit a sám mám v úmyslu se tam v budoucnu vrátit a projet další části ostrova.

1. Tento termín znamená „Střední cesta“ a v buddhismu označuje koncept vyváženého života mezi extrémy. Střední cesta je cesta k moudrosti, morálce a meditaci, která se vyhýbá jak přílišnému asketismu, tak nadměrnému požitkářství. Podle vzoru „kolik třešní, tolik višní“ bych to přeložil jako „Zlatá střední cesta“ . ↩︎